Vibrafon

Vibrafon, též vibraharfa nebo zkráceně vibe,^[1] je řazen do skupiny samozvučných bicích nástrojů, při přesnějším třídění do podskupiny metalofonů. Sestrojil jej roku 1924 Američan H. Winterhoff. Hráč na tento nástroj se nazývá vibrafonista.^[2]

Podstatou vibrafonu jsou kovové desky různé délky (tzv. kameny), které jsou seřazeny do dvou paralelních řad tak, že jedna řada obsahuje základní tóny a druhá půltóny (podobně jako u klavíru bílé a černé klávesy), dohromady tedy tvoří v každé oktávě kompletní řadu dvanácti půltónů v chromatickém ladění. Kameny se obvykle rozechvívají paličkami, jejichž hlavice jsou nejčastěji potaženy plstí. Lze však použít i hlavice z jiného materiálu (dřevo, kov…), zvuk nástroje je pak jiný. Pod každým kamenem je připevněna kovová trubice (rezonátor), která je svým průměrem a délkou naladěna na odpovídající tón. Každou řadou trubic prochází v horní části hřídel osazená klapkami, kterými lze rezonátory uzavřít, nebo při otáčení hřídele vytvářet v tónu tzv. tremolo efekt.

Rozsah vibrafonu je f – f³ nebo c¹ – g³. Kvalitní nástroje mají rozsah 3 oktávy a více.^[1]